Konfliktní teorie

neodporuje hodnotám, které udává funkcionalistická teorie, vidí v nich však spíše jejich škodlivé důsledky. Kritikové statutu quo vidí roli sportu v socializování mladých lidí do forem vytvořených společností. Organizované sporty jsou viděny jako masové narkotikum, které poskytuje únik a vzrušení (a takto omámení lidé se méně často angažují v politických nebo revolučních organizacích). Mimoto konfliktní teoretici argumentují tím, že zkomercionalizované sporty redukují hráče na pouhé zboží využívané jinými, pro které se stávají velice dobrým zdrojem příjmů. Tlak na sportovce a existenční nutnost být mezi prvními si vybírá daň v podobě zranění nebo ve formě drogy, kterou mohou pod tímto tlakem užívat. Dále je poukazováno na to, že popularita atletů vytváří iluzi individualismu předkládaném v modelu, ve kterém úspěch závisí na tvrdé práci a vytrvalosti, a takto odvádí pozornost od organizačního základu, ze kterého plyne množství peněz. Sporty také rozdělují pohlaví a idealizují zveličenou představu mužnosti. Konečně identifikace fanoušků s atlety je využívána pro prodávání spousty reklamního a konzumního zboží a další nárůst nových sportů vytvořil obrovský sportovní průmysl v kapitalistických společnostech.
Funkcionalisté jsou kritizováni kvůli ignorování faktu, že sporty mohou zvýhodňovat některé členy společnosti před jinými a kvůli tomu, že jaksi opomněli vykořisťování, které můžeme v organizovaných sportech najít.