Sporty a agrese

V dávných dobách měly sporty udržovat mír, měly fungovat jako ventil společnosti. O sportovních rituálech se dlouho myslelo, že jsou očistné. Římská elita pomocí „her a chleba“ věřila, že zabrání vzpourám dělníků. Neofreudisté vidí násilné sporty jako zdravý způsob projevu a jako kontrolu agrese jak pro účastníka tak pro diváka. Teprve Goldstein vznesl dvě námitky k tomuto tvrzení.
1) Jak se kultura odráží ve sportech, tak se sporty odrážejí v kultuře. To znamená, že kooperativní společnosti dávají přednost nesoutěživým sportům, zatímco společnosti, ve kterých je důležitý osobní cíl a úspěch , jsou spíše pro soutěživé sporty. Krátce, násilné společnosti schvalují násilné sporty. Například americký fotbal. většina násilí je již v pravidlech, ale je tu násilí také mimo pravidla často odměňované trenéry i médii. Spíše než odraz sociálních hodnot, sporty jako nástroj socializace také agresi posilují, protože ji promíjejí.
2) Je jasné, že ne všechny projevy násilí fanoušky nejsou neškodné; spíše se kolektivní agrese vynořila jako hlavní sociální problém mnoha společností. Přitahují agresivní sporty agresivní fanoušky a nebo je vytváří? Empirický výzkum říká, že bojové sporty jako zrcadlo kulturních norem učí a stimulují násilí.