Ze zápisníku sportovce

U nás v rodině máme zakořeněný odpor proti alkoholu. Pálenka k nám nesmí od té doby, co dědeček v alkoholickém opojení šimral základy domu trhavinou, neboť se mu zdálo, že vnučka špatně chápe jeho opilecký výklad o Vesuvu. Také otec alkohol nesnáší. Zejména pak po desáté sklence rumu. Matka se napila poprvé při svatbě a od té doby nevystřízlivěla. Bratr vůbec nepije a jistě jen neprávem se mu přezdívá Demižon. Je přirozené, že já, jsa takto přísně veden, jsem obcházel restaurace širokým obloukem a nenávistně plival na vývěsní štíty vináren. Také kamarády ve škole jsem napomínal, aby o přestávce naprolévali hrdlo výčepní lihovinou. Říkal jsem jim upřímně: "Volové, kdybyste nechlastali a za ušetřený peníz koupili si švihadlo a potýrali tělo!" Sám jsem jim šel nejlepším příkladem. Hned ráno, když jsem vstal ze žíněnky pod širým nebem, neboť otec propil postele a dům, rozhýbal jsem si tělo maratónským během a při jízdě vlakem zpět jsem na žáchodku prováděl ranní hygienu, omyl celé tělo, záda promasíroval erárním papírovým ručníkem a v kupé si napsal úkoly. O jídlo jsem také neměl starost. V nádražní restauraci se vždy něco z předešlého dne našlo, zvláště když jsem nebyl vybíravý.