The principal clubs

belong to the Football League (92 clubs) and in Scotland to the Scottish Football League (38 clubs); in England and Wales professional teams are organized into four divisions. Scotland has three. During every football season, each team in the top two divisions plays forty-two matches while the other play forty-six, after which pairs of teams are sent up and down to other divisions according to results. The regular Saturday afternoon "league" games provide entertainment on the field and Saturday evening viewing on television. These games are the basis for the popular betting scheme on the football pools.
As well as league football there is a knock-out "Cup" competition between all the English and Welsh clubs, including amateur clubs. The annual Cup Final match is played in May at the Wembley Stadium in London and thousands of football enthusiasts flock from all parts of the British Isles to see their favourite team win or lose the Cup Final. The first FA Cup Final was played in 1871 at the Oval in south London (now the headquarters of the Surrey County Cricket Club) and it was won by a team called "The Wander¬ers" who beat the "Royal Engineers" by one to nil.

The principal clubs

belong to the Football League (92 clubs) and in Scotland to the Scottish Football League (38 clubs); in England and Wales professional teams are organized into four divisions. Scotland has three. During every football season, each team in the top two divisions plays forty-two matches while the other play forty-six, after which pairs of teams are sent up and down to other divisions according to results. The regular Saturday afternoon "league" games provide entertainment on the field and Saturday evening viewing on television. These games are the basis for the popular betting scheme on the football pools.
As well as league football there is a knock-out "Cup" competition between all the English and Welsh clubs, including amateur clubs. The annual Cup Final match is played in May at the Wembley Stadium in London and thousands of football enthusiasts flock from all parts of the British Isles to see their favourite team win or lose the Cup Final. The first FA Cup Final was played in 1871 at the Oval in south London (now the headquarters of the Surrey County Cricket Club) and it was won by a team called "The Wander¬ers" who beat the "Royal Engineers" by one to nil.

Football

is one of the most popular spectator sports in Britain and a favourite sport for many schoolboys. Football dates back to the nineteenth century when the first clubs were formed. For the mass of the British public the eight months of the football season are more important than the four months of cricket.
There are plenty of amateur association ("soccer") clubs, but professional football is big business. In England over 350 clubs are affiliated to the English Football Association (FA) and some 40,000 clubs to regional and district associations. There are many more amateur association football players than there are professionals, but with one or two notable exceptions their teams cannot compete on equal terms, since professional teams are more systema¬tically and intensively trained. Many of these clubs depend for their funds on charity and their common problem is lack of money. Much of their time is spent on raising funds and organizing all kinds of social functions and lotteries. Although the press does not pay a lot of attention to them these little clubs carry on the best tradition of the game.

There are six

national sports centres in Britain providing residential courses for national teams, for coaches and others. Combined facilities for a large range of sports are provided at three centres, which include Crystal Palace, in south-east London where provisions are made for major competitions for athletics and swimming and a variety of indoor sports.
Association Football (popularly called "soccer")

The British

have always been a nation of sport lovers; when the Englishman opens his newspaper the first thing he does is to turn to the sports' page. Many sports which nowadays are played all over the world originated in England. Football is perhaps the best example, others are horse-racing, golf, lawn tennis and rowing.
Large crowds attend occasions such as the association football Cup Final match at Wembley Stadium, the international rugby matches at Twickenham and Cardiff, the Wimbledon Tennis Championships, the classic horse races, Grand Prix motor racing and the cricket Test Matches; millions also watch them on television. The British have a reputation for being very keen on sports. They do, in fact, enjoy watching sports rather than playing them. The most popular spectator sports are football and cricket. Many people take part in active recreation such as climbing, rambling, riding, boating, angling and other waterbased sports, keep-fit classes, movement and dance activities. Indoor sports like darts1, billiards and badminton also enjoy popularity.
Sports Centres

_Nezřídka se udáváŹ

začátek tohoto onemocnění v souvislosti s těhotenstvím , kdy naŹ
žíly DK působí kombinace vysoké hladiny estrogenů, statická zát잏
váhy plodu a mechanický útlak žil gravidní dělohou.UŹ
disponovaných lidí může mít vztah k pohybové aktivitě významnýŹ
vliv na vznik a průběh tohoto onemocnění. Na vznik žilních městkůŹ
může mít podpůrný vliv i nadměrná námaha dolních končetin přiŹ
některých sportech (vzpěrači, běžci, cyklisté). U disponovanýchŹ
jedinců by se mělo k tomu přihlížet i při volbě budoucíhoŹ
povolání, vhodného sportu, s doporučením přiměřené, správnéŹ
bandáže dolních končetin. Při existujících městcích, zvláště přiŹ
komplikujících tromboflebitidách, může být nadměrná pohybováŹ
zátěž dolních končetin spojena s nebezpečím uvolnění trombuŹ
a vznikem plicní embolie. To se může stát i při laboratornímŹ
zátěžovém vyšetření, které je při pokročilé formě varikózníhoŹ
komplexu kontraindikováno. Opatrnost je třeba i při masážiŹ
dolních končetin. K vhodným formám pohybové aktivity patří např.Ź
plavání, kdy komprese ve vodním prostředí a v horizontální polozeŹ
těla._

VARIKÓZNÍ SYNDROM

_ Varikózní syndrom je vleklým onemocněním žil, nejčastějiŹ
dolních končetin, provázených funkční poruchou žilního ústrojí.Ź
Působí městnání krve, rozšiřování žil (městky), jakož i zhoršeníŹ
výživy tkání dolních končetin. Často vede ke komplikacím, jakoŹ
jsou záněty žil, žilní trombóza, porucha trofiky s vývojemŹ
bércových vředů a změnami na kostech.
) V etilogii se uplatňujíŹ
vlivy hereditární - chabost pojivových tkání ,ale i negativníŹ
vlivy moderného způsobu života: obezita, málo pohybové aktivity,Ź
zaměstnání s dlouhým pasivním stáním či sezením, podvazky a jinéŹ
součástky oděvu škrtící přirozený odtok krve.

Pohyb

má ale i řadu specifických efektů při i.m. :
* kosterní svalstvo udržované v dobrém stavu pravidelnouŹ
pohybovou činností má menší nároky na oběhové ústrojí a dokonceŹ
mu vydatně pomáhá - mluví se o periferním srdci. Výsledkem jsouŹ
snížené nároky na srdeční výdej a šetření srdeční práce,Ź
pomalejší srdeční frekvence při tělesné zátěži. Tím pravidelnáŹ
cvičení nepřímo zlepšují, usnadňují činnost oběhového ústrojíŹ
spíše než aby se nějak zvyšovala výkonnost srdce samého. PosledníŹ
dobou je pohybová terapie aplikována i při stavech chronickéhoŹ
selhání srdečního, kdy periferní adaptacew umožňuje nižší trvalouŹ
klidovou zátěž srdce. Je rovněž prokázáno, že fyzicky zdatnějšíŹ
kardiaci jsou také odolnější proti psychickému stresu, jehožŹ
tolerance je u pacientů s oběhovou limitací značně snížena.

v oblasti

sternokostálních spojení u pacienta s dosudŹ
nezhojenou sternotomií. Často hlavním symptomem pacienta jeŹ
dušnost z omezené mobility žeber. Manipulace na nezhojeném sternuŹ
jsou příliš riskantní a měkké techniky málo účinné. I tady můžeŹ
být pomocnou terapií velmi lehká zátěž a citlivě vedená dechováŹ
gymnastika.
_Hlavní efekt pohybové terapie v rámci sekundární prevence ICHS
_Považujme ICHS za projev metabolického syndromu, metabolickýŹ
efekt pohybu proto naleznete v kapitole Metabolický syndrom.

deprese ST

- nad 2 mm (po dohodě s kardiologem některáŹ
pracoviště tolerují i více)
- zhoršení elevace ST segmentu v zátěži o 2 mm (pacientaŹ
s elevací ST segmentu posuzujte spíše jako rizikovějšího nežŹ
s depresí ST)
- 2. a 3. stupěň AV bloku
- především u I. fáze když pulz dosáhne 120/min (nutno ovšemŹ
brát na zřetel na medikaci zejména betrablokátory) - vzestupŹ
systolického TK je o více než 15 Torr při cvičení
- klidová tachykardie nad 100 pulzů/min
- jakékoliv nejasné obtíže v jasné vazbě na větší zátěž
* Za fyzioterapeutický oříšek lze považovat stavy s blokyŹ

S pohybovou terapií

* je třeba přestat, jestliže se u pacientaŹ
objeví:
- nový infarkt myokardu či nestabilní AP
- multifokální předčasné komorové stahy (v podstatě od 3.Ź
třídy Lownovy klasifikace)
- známky selhávajícího srdce (dušnost, ale i pokles TK )
- teplota či jiné známky akutního infektu
* Vrátit se zpět k méně namáhavému cvičení je třeba, jestližeŹ
se u pacienta objeví:
- při námaze záchvat AP
- časté KES (více jak 10/min) a zvyšuje-li se jejich početŹ
nebo hemodynamická závažnost se zvýšením intenzity zatížení (ESŹ
bez periferní odezvy na pulzu, R přibližující se T na EKG, krátkéŹ
úseky bigeminie)

Uvedený model

čtyř fází pohybové terapie a jeho časovýŹ
harmonogram v podstatě platí pro 50 letého kardiakaŹ
s transmurálním i.m. bez komplikací a bez výrazné poruchy funkceŹ
levé komory (ejekční frakce nad 50%). U starších pacientů, čiŹ
těžšího poškození postupujeme pomaleji především v prvých fázích.Ź
Model je možno využít i u pacientů po revaskularisačních výkonechŹ
(balónková koronární angioplastika, žilní, tepenný či kombinovanýŹ
bypass). U operovaných bereme ohled v prvých dvou měsících naŹ
operační jizvu, nezatěžujeme hrudník a svaly, které se semŹ
upínají.

IV. fáze

(od 21 týdne cyklu) - program udržování tělesnéŹ
zdatnosti
- doporučujeme skupinová cvičení v rekondiční skupiněŹ
a pohybový individuální program minimálně 3 x týdně 60 min
Kontrolu zátěžovým testem provádíme většinou po 6 měsících.

Poznámky k vedení pohybové terapie kardiaků
* Přístup k indikaci pohybové terapie závisí na stavuŹ
pacienta, je tedy zásadně individuální s tím, že pohybovýŹ
terapeut ve spolupráci s ošetřujícím lékařem musí být schopenŹ
poměrně přesně zdravotní stav pacienta posoudit. Zvláště v I.Ź
a ve II. fázi, kdy se přetváří a zpevňuje jizva po i.m. (prvé dvaŹ
až tři měsíce po i.m.) je třeba sledovat jak pacient cvičeníŹ
toleruje.

prvé 4 týdny

- ještě probíhá trénink na ergometrechŹ
v laboratoři (3 x týdně při dobré toleranci 50-60 min) vždy naŹ
bezpečné pulzové hladině stanovené zátěžovým testem odpovídajícíŹ
SLE nebo stresovému prahu.
- 12 týden celého cyklu provedeme kontrolní zátěžový test,Ź
posoudíme případné změny v SLE a stresovém prahu, seznámímeŹ
pacienta se zlepšením ukazatelů zdatnosti a stanovíme bezpečnouŹ
pulzovou hladinu pro další pohybovou aktivitu
- dále (od 13 týdne) pacient pokračuje v individuálnímŹ
programu chůze, či tréninku na domácím ergometru, kdy intenzitaŹ
zátěže se vždy řídí dle doporučené pulzové hladiny minimálněŹ
3 x týdně 60 minut

III. fáze

(9-20 týden po přijetí do nemocnice)Ź
- systematický program rekondičního cvičení kardiaka. Klade důrazŹ
na postupné zvyšování kondice kardiaka s cílem pozitivně ovlivnitŹ
metabolický kardiovaskulární syndrom. Připravuje pacientaŹ
k běžným denním i pracovním činnostem ke kterým se chce pacientŹ
znovu vrátit.
- pacient pokračuje v návštěvě skupinového cvičeníŹ
a společných akcí kardioklubu (přednášky + odvykací programyŹ
u kuřáků)

Trénikovou tepovou

frekvenci určíme opět dleŹ
zátěžového testu a tolerance zátěže v laboratoři, chůziŹ
doporučíme v dnech kdy pacient nedochází na trenink do laboratořeŹ
(3-4x v týdnu). V počátku max. 30 minut, později dle toleranceŹ
možno postupně prodlužovat na 60 min, či rozdělit na 2 x 30 minŹ
denně. Zvláště v letních měsících pohybové aktivity ve venkovnímŹ
prostředí směřujeme do ranních či podvečerních hodin, kdy seŹ
teplota vzduchu pohybuje maximálne do 22_o _C ve stínu (ve vlhkuŹ
ještě méně). Při větší teplotě či vysoké vlhkosti vzduchu pohybŹ
venku nedoporučujeme, případně značně snížíme intenzitu zátěžeŹ
bez prodloužení doby pohybu.

- individuální program pohybové terapie v laboratoři naŹ
ergometrech 3 x týdně 45 minut s monitorací EKG pod dohledemŹ
odborníka, intenzitu zatížení stanovíme dle zátěžového testu, kdyŹ
určíme bezpečnou a tréninkovou tepovou frekvenci, jejíž hladinuŹ
doporučujeme 10 pulzů pod symptomaticky limitovanou hladinouŹ
zátěže, či stresovým prahem. Sledujeme toleranci zátěže, srdečníŹ
arytmie, odezvu TK.
- po zvládnutí a tolerování pohybové terapieŹ
v laboratoři, kdy celý průběh probíhá bez komplikací (většinouŹ
již od 7 týdne po přijetí do nemocnice), doporučíme pacientoviŹ
individuální program chůze, nejlépe na alespoň přibližněŹ
vyměřeném standartním okruhu mírně zvlněném (do 5% stoupání)Ź
pokud možno v parku či lesoparku, intenzita zátěže je upravovánaŹ
pacientem dle odezvy tepové frekvence (kontrolováno ideálněŹ
sportesterem).

II. fáze

po propuštění do domácího ošetření (4 - 8 týdenŹ po přijetí do nemocnice)
- program edukace pacienta ve smyslu režimových opatřeníŹ
včetně dietního programu, je-li to indikováno, začíná seŹ
s redukcí nadváhy a odvykáním kouření,
- podrobnější seznámení pacienta s jeho onemocněním (naŹ
společných schůzkách pacientů, jejich rodinných příslušníkůŹ
a terapeutů)
- skupinová cvičení (8 - 10 pacientů) 2x týdně s náplníŹ
relaxačních cvičení, autogenního treninku, dechových cvičeníŹ
a cvičení pohybového systému (zde provádí zkušený pracovníkŹ
instruktáž pro domácí cvičení, které pacientům doporučímeŹ
provádět alespoň ob den v trvání 40 - 60 min)