Dějiny české

podávají o tomto sportu mnoho pěkných příkladů. Tak král Jan Lucemburský byl takovým válečníkem sportovcem. Najal si žoldnéře a jezdil tak dlouho po světě a válčil, až ztratil jedno oko. Pak na chvíli přestal ten sport pěstovat. Za nějaký čas zastesklo se mu znovu po rvačkách a jel zas. Ztratil druhé oko. Když byl slepý, válčil dál, až konečně slepému sportovci českému udělali konec angličtí vojáci u Kreščaku. Na památku toho, který pobíjel lidi, až sám nalezl přiměřenou odměnu, stojí tam na poli kreščackém pomník, který posiluje styky česko-francouzské a který dal příležitost p. Hantichovi k nadšenému článku.

Jeden dánský panovník

ve století sedmnáctém měl slušnější sport. Vyhazoval do vzduchu hrušky a chytal je do svých otevřených královských úst. Jednou se mu to nevyplatilo. Hruška uvízla mu v hrdle, a poněvadž dvorní etiketa vyžadovala, aby se královský lékař, než jde ke králi, vyzpovídal a přijal Tělo Páně, udusil se zatím dánský král.
Někteří panovníci provozovali ten sport, že dali odbojné pány přivázat ke stromům v lese a pak na ně stříleli z luků, jiní na naproti tomu byli zachváceni horečkou pracovat, jako rusky car Petr Veliký, který ze sportu dělal nádeníka, a když ho to omrzelo, vrhl se na jiný a starý sport všech panovníků, všech věků a všech národů, na válečnictví.

[zabaveno]

…
…
Jedna anglická královna šila ze sportu slintáčky pro děti svých poddaných. Tyto slintáčky dostaly jen děti nejhodnějších občanů, kterým nenapadlo, aby je poslintali, poněvadž ruka králové je obroubila.
Ruský car Ivan Hrozný pěstoval jiný sport, který přinášel mu velké osvěžení po panovnických starostech. Dával své dvořany čtvrtit a mučit a sám prováděl též tělesná cvičení, jako vlastnoručně vězňům lámal nohy a ruce, vytrhával jazyk z úst a podobně. Šel jedině ve šlépějích římského císaře Nerona, pro kterého bylo sportem zapalovat Řím a upalovat nepohany.

„My jsme sportovníci.“

Na to si vždycky vzpomenu, když tak dívám se na ty pohlednice. Jim bylo sportem jít po světě bez krejcaru a mne velmi mrzelo, že musím těch 600 kilometrů jít bez peněz, pěšky. Pro mne to bylo nutností, pro ně zábavou. Zajisté! Sport znamená zábavu. Ale znamená též něco jiného. Sportem jsou veškerá tělesná cvičení, která mají za účel osvěžení těla i ducha, tělesná cvičení dobrovolná.
Pro anglického státníka Gladstona bylo sportem, když kácel stromy ve svém parku, ale pro drvoštěpy není sportem rubání stromů.
…

...

Bylo to předloni, když z nedostatku peněz šel jsem pěšky z Terstu přes Alpy do Prahy. Vandroval jsem, což předpokládá, že jsem fechtoval. V Lubně ve Štýru zastavil jsem na silnici tři muže, kteří vyhlíželi jako turisti, a prostým způsobem: Ein armer Reisender žádal jsem je o podporu. Ti lidé byli Francouzi a odpověděli mně s úsměvem, že také nemají ani krejcaru, ale ne že by snad nemohli mít peníze, oni si peněz vůbec s sebou na cestu nevzali, ačkoliv peníze mají, neboť oni považují za svou svatou povinnost bez krejcaru procestovat celý svět. „Nous sommes sportsmens,“ pravili ti hoši a dali mně na památku pohlednice s jejich fotografiemi.

STAVBA SPORTOVNÍHO TRÉNINKU

- etapy sportovního tréninku
- tréninkové cykly
- tréninková jednotka

Etapy sportovního tréninku
Tréninkové cykly
→ v naší specializaci

Tréninková jednotka
- tréninková jednotka je základní organizační formou tréninkového procesu
Struktura tréninkové jednotky:
 úvodní (přípravná – průpravná) část – všeobecné a speciální rozcvičení
 hlavní část – vlastní tréninkové zatížení (nácvik, rozvoj schopností atd.)
 závěrečná část – přechod z tréninkového zatížení z uklidnění
Obsah tréninkové jednotky vychází z požadavků tréninkového cyklu, etapy sportovního tréninku, dílčích cílů.

Psychologická příprava

rozvoj výkonové motivace (vědět proč chci toho dosáhnout)
- regulace emocí v podmínkách soutěžního prostředí
- vytváření uvědomělého vědomostního základu
- formování charakteru a sociální role sportovce

Časové členění psychologické přípravy:
- ve vztahu k tréninku: systematická dlouhodobá příprava (probíhá neustále), krátkodobá (příprava na závod, rozhodnutí dosáhnout určitého cíle)
- ve vztahu k soutěži : před soutěžní, bezprostředně před soutěžní, po soutěžní

VLASTNÍ PŘÍSTUP

kreativita, kde by se mělo dát šanci dát sportovci, aby se promoval na svou vlastní osobnost. Kreativitu nechat až na závěr.


Taktická příprava – herní soutěží, kolektivní sporty, ale i individuální (rozvržení sil)
- osvojování si vědomostí, teorie
- osvojování a zdokonalování variant řešení, aby se nemuselo už dlouho přemýšlet, jak co řešit
- rozvoj a výběr optimální varianty (nelze realizovat, není-li zásobník řešení)
- rozvoj tvůrčích schopností (výměna názorů)
- rozvoj taktického myšlení (rozhodující role u herních hráčů, taktizuje se ale všude)

STABILIZACE

– souhrn nácviků
Sportovec:
- pohybové struktury by měly být automatické
- rozvoj variability
- pohybový úkol splnit s různými nuancemi
- jednoznačné sebehodnocení

Trenér:
- info o výslednosti v soutěžích, nejenom ve skleníkových podmínkách
- hodnocení v metrech, vteřinách
- ideomotorický trénink – vlastní průběh se přehrává v hravě
- cílevědomé zatěžování

ZDOKONALOVÁNÍ

Sportovec:
- opakování nedělá náhodně, ale promyšleně a v normálních podmínkách.
- dokáže se už koncentrovat na detaily, ne pouze na celkový pohyb.
- dokáže rozlišovat rozsah pohybu.
- důležitá je sebekontrola, sám sebe dokáže zhodnotit.

Trenér:
- rychlé info o průběhu pohybu, použití videa, konfrontace se subjektivními názory sportovce
- povzbuzovat

Energetické požadavky – u cyklistů, zatěžování fyziologických systémů
Dynamické požadavky

NÁCVIK

– je nutné chápat jako celek a přistupovat ale po jednotlivých fází
- pro nacvičení pohybové dovednosti, jde o fáze:
1. sportovec si vytvoří hrubé představy, co po něm chceme (trenér: umět správně zadat úkol, jak ten úkon má vypadat. Využívat k výkladu stejný slovník, aby použitá slova byla jasná tomu, komu je říkáme. Měla by následovat ukázka s videotechnikou, obrázky, …) Pohybové předpoklady – je nutné si uvědomit na jaké úrovni jsme.
2. provede první pokusy, kde si začne upřesňovat představy (trenér: soustředit se na určité fáze pohybu, celek už byl ukázán v 1. fázi. Názorné ukázky musí být. Velkou roli hraje povzbuzování.) Pohybové předpoklady - rozvoj, zvyšování limitující úroveň
3. otázka informace o průběhu pohybu (trenér: být připraven, že info z druhé strany bude jiná, než jsme si představovali. Znovu je důležité povzbuzování) Pohybové předpoklady - mnohonásobné opakování, stabilizovat strukturu v souladu s energetickými požadavky

Technická příprava

rozvoj koordinačních schopností jako základu rozvoje technické přípravy
- osvojování příslušných technických dovedností
- zdokonalování dovedností v soutěžních podmínkách
Sportovní dovednost – je zvládat jakýkoliv pohyb. Je potřeba uvědomit si na čem je technika závislá:
- na kondiční připravenost (jak můžeš dobře sjet správný oblouk, když ho neudržíš?, jak můžeš udělat dřep s činkou 60kg, když neudržíš 30kg?)
- na koordinačních funkcích nervové soustavy (když se mám něco učit, musím vědět co)
- psychické vlastnosti a schopnosti (otázka motivace, koncentrace, ta záleží na kázni každého jedince, regulace vjemů)

- efektivně vykonávat určitou sportovní činnost, rozhodnout se, co udělat a jak

Co používat pro rozvoj? Nejširší možnost cviků, do každého tréninku dělat něco jiného a používat svalové skupiny. Dávat přednost koordinačně náročnějším cvikům.

ROZVOJ POHYBLIVOSTI
- z daleké míry je daná. „S hypermobily je nejvíce práce.“
- Síla svalů, se sílou souvisí délka svalů, reflexní systém svalů
- Schopnost napětí a uvolnění svalů

OBRATNOSTÍ SCHOPNOSTI

• Struktura obratnostních schopností
- spojování pohybových prvků (v aerobiku)
- orientace (nejenom v lese, důležitá na hřišti, aby se hráči viděli a vnímali navzájem, vnímat okolí)
- diferenciace (odhadovat míru vzdáleností, jak daleko, co je okolo)
- přizpůsobení pohybového jednání (přizpůsobit se zatížení, nachystat organismus na zátěž)
- rovnováha (souvisí s vestibulárem, nachlazení narušuje rovnováhu)
- reakce na okolní vněmy

Doba reakce se skládá:

- vnímání
- přenos informace
- rozhodování
- přenos vzruchu do svalů
- zahájení pohybu

Diagnostika rychlosti bývá obvykle mikrobuňkama …

Vytrvalostní schopnosti:
1. podle účasti svalových skupin
- celková
- lokální (paže, nohy
2. podle doby trvání
- dlouhodobá (10 min a déle), střednědobá (8-10 min), krátkodobá (2-3 min), rychlostní (do 20 s)
- Dlouhodobá a střednědobá – intervalová metoda (pro vytrvalost, založena na vztahu zatížení a odpočinku. Nedostanou nikdy tepovou frekvenci do klidu. Pokud dojde k úplnému odpočinku nedojde k úplné vytrvalosti. Anaerobní práh – viz. Fyziologie)¨
- metoda nepřerušovaného zatížení (souvislé – nastavit jedno zatížení a to je neměnné, střídavé – zatížení má různou hodnotu, fartlek – nepřerušované zatížení)
- Krátkodobá vytrvalost (ATP-CP)
- Rychlostí vytrvalost
3. podle svalové kontrakce
- dynamická
- statická
Vytrvalost se dá stimulovat a není to vždy příjemné. Kouzlo u sportu je nepříjemné pocity překonat.

Rozvoj rychlosti reakce:

prostředky (vysoká specifičnost, např. reagovat na hudbu v aerobicu, reagovat na padající činku)
- Metoda opakování – pro jednoduchou reakci – opakovaný start, ustoupení stranou, krok, pro výběrovou reakci) Podněty optické (co vidí), akustické (co slyší), taktilní, doteková (je nejrychlejší přenos). Všechny tyto reakce se musí rozvíjet.)
- metoda analytická – rozdělení pohybové struktury do dílčích částí pro rozvoj rychlosti. Rozbor startu u sprintu.
- Metoda senzorická – je založena na úzkém vztahu rychlosti reakce ke schopnosti vědomě rozlišovat časové mikrointervaly (člověk je schopen si vybudovat vlastní odhad rychlosti)

Rozvoj rychlosti jednotlivého pohybu:

- prostředky (cvičení rychlostně silového typu – diskař, fotbalist – kop… spojován s projevem výbušné síly)
- metody (plyometrická, kontrastu – hod s menším zatížením, než vyžaduje sportovní disciplína apod.)
- snímá se kamerou, vyhodnocování přes počítač
- otázka zpětné informace (jde o to, aby sportovec vnímal, že úkon vykonal, tak jak měl. Důležité u lyžařů, aerobicu)

Rychlostní schopnosti:

- druhy rychlosti (ve věku od 12 do 13 je organismus nejvíce vnímavý pro rozvoj rychlosti, později se velmi těžce rozvíjí)
- rychlost reakce
- rychlost jednotlivého pohybu
- rychlost komplexního pohybového projevu (frekvence, akcelerace, rychlost se změnou směru) – rychlost lokomoce

Rychlost lokomoce:
Dílčí složky:
A) akcelerace (zvyšování, nárůst)
B) maximální frekvence pohybů
C) rychlá změna směrů (důležité u lyžování)
- intenzita zatížení (krátkodobá, téměř maximální a vždy řízená pohybová činnost)
- doba trvání cvičení 5-20s, interval odpočinku 2 – 5 min, počet opakování 3-5 v jedné sérii, 3-5 sérií, způsob odpočinku – raději aktviní
síla – např. odrazu, nelze oddělit jednu složku od druhé např. sprinteří mají vypracovaný i vršek

Testování silových schopností:

měření absolutní síly (nejvyšší hmotnost přemístěného břemene, měříme v kombinaci s cyklickým cvičením, břemeno mívá 70% maxima.)
- měření vytrvalostní síly (nejvyšším možným počtem opakování s břemenem do 40% maxima)
- měření rychlé síly (nejvyšší počet cvičení ve stanoveném čase)
- měření výbušné síly (překonaná vzdálenost či výška s danou velikostí břemene – pro dolní končetiny to je vlastní tělo. Kolik skočím do výšky a dálky)